Zvěřina obecně
Za zvěřinu se považují zvířata, která žijí volně v přírodě a jsou lovena. Maso zvěřiny je tmavočervené až červenohnědé, tužší, má malý obsah tuku. Má osobitou pikantní chuť a vůni. Každý druh zvěře má vlastní pach a chuť. Maso je výživnější, má vyšší obsah bílkovin a minerálních látek (sodík, draslík, železo, fosfor), vitamíny skupiny B. Pro malý obsah tuku je lehce stravitelná.
Zvěřina musí být ihned po odstřelu vyvrhnuta nebo vyháčkována.
Po zhasnutí zvěře má maso neutrální až mírně zásaditou reakci. Po několika hodinách maso tuhne (nastává tzv. rigor mortis) a nemá vlastnosti vhodné ke kuchyňské úpravě. Při zrání se ve zvěřině enzymatickým anaerobním pochodem z glykogenu tvoří kyselina mléčná. Maso měkne, stává se křehkým, získává chuťové a aromatické látky. Dobře vyzrálé maso je šťavnaté, příjemně aromatické a má přiměřenou konzistenci. Doba zrání je ovlivněna teplotou skladování. Kyselé prostředí zamezuje rozvoji hnilobných mikroorganismů, zvěřina se stává trvanlivější. Zrání zvěřiny probíhá pomaleji než u jatečného masa.
Ke znehodnocení masa dochází špatným skladováním. Zkažení masa způsobují mikroorganismy (bakterie, plísně), to se projevuje změnou barvy, osliznutím, zápachem.
Skladování zvěřiny: Zvěřinu je možné skladovat déle než jiné druhy masa, neboť má delší trvanlivost. Skladuje se v dobře větratelných místnostech při teplotě od 1 do 6°C. Zmrazené maso se skladuje v mrazicím zařízení při teplotě nejméně -18°C.
Vady zvěřiny: Zapaření, hniloba, rozstřílení, plíseň (dlouhé zrání), střečkovitost (napadení cizopasníkem, larvy střečků pod kůží).
Zapaření masa je mikrobiální proces, dochází k němu tehdy, když poražené zvíře nebylo včas zbaveno vnitřností, nebo nebylo dostatečně vychlazené. K zapaření dochází i tehdy, je-li uloženo tak, že k němu nemá přístup vzduch. Maso je nepoživatelné.
Plesnivění masa vzniká při skladování ve vlhkém prostředí nebo při kolísání teplot. Tvoří se na něm bílé, zelenavé nebo popelavé povlaky plísně. Projevuje se nejčastěji u masa zmrazeného. Je nepoživatelné.
Hniloba masa je rozklad bílkovin masa způsobený činností různých hnilobných bakterií. Na povrchu se v první fázi projeví osliznutí (tenká mazlavá vrstva). Při dalším rozmnožování bakterií se hniloba šíří do svaloviny a maso se stává nepoživatelné.
Barevné skvrny jsou výsledkem některých mikroorganismů.
Znehodnocení masa vajíčky much se projevuje zejména v letních měsících. Mouchy kladou do masa vajíčka, ze kterých se vyvinou bílé larvy. Při napadení ve větším rozsahu je maso nepoživatelné.
Zrání zvěřiny
Cílem zrání zvěřiny je dosáhnout, aby byla křehká, dobře upravitelná s žádoucí vůní a chutí. Maso čerstvě zabité zvěře je tuhé, navíc by zůstalo bez charakteristické chuti. Protože je tužší konzistence a více prokrvené než maso jatečných zvířat, musí se nechat náležitě odležet. Teprve při odležení maso je chutnější a má typickou aromatickou vůni. Zvěřina si udržuje delší dobu kyselou reakci, proto zrání probíhá pozvolněji než u masa jatečných zvířat.
Doba zrání zvěřiny závisí na druhu zvěře, stáří zvěře, ročním období, ošetření zvěře po ulovení a pozdějšího uskladnění a také na stupni poškození zvěřiny lovem. Z hlediska zdravotního se dnes nedoporučuje nechat zvěřinu přezrát. Za zdraví neškodné je možné považovat pouze slabé nazelenání svalových tkaniv, má-li zvěřina normální vůni i vzhled. Zejména musíme dát pozor na povrchovou hnilobu, která se projevuje nepříjemným pachem a slizkým povlakem na zvěřině. Především v břišní dutině, hrudní krajině i podél velkých cév. Na pernáté zvěřině se projevuje začínající hnilobný proces slepením peří v okolí řitě a krku. Málo opeřené části těla pod křídly bývají vlhká, břišní dutina nazelenalá. Zvláště choulostivá je divoká kachna. Při povrchové hnilobě malého rozsahu zasaženou část i s okolní tkání odstraníme a zvěřinu rychle zpracujeme. Pokud zvěřina okolo zasaženého místa kulí nebo brokem vykazuje abnormální vzhled, je znečištěná vnitřnostmi nebo nezvykle zapáchá, je třeba takové části zvěřiny odstranit. Zrání zvěřiny je široký pojem.
Proto bychom měli zrání zvěřiny rozlišit z různých hledisek:
I. Podle druhu zvěře: Pernatá zvěř, srstnatá zvěř.
Srstnatá zvěř se nechává, pokud jsou k tom podmínky, viset v kůži. Po stažení se pak podle stáří nechá dozrát.
Pernatá, až na kachny, se podle charakteru roční doby nechává viset v chladu, nejlépe vyháčkovaná. Pernatou zvěř vodní, a to divoké kachny a divoké husy necháváme odležet pouze 1 den, vyháčkované nejvýše 3 dny, protože se jejich maso snadno kazí. Pernatou zvěř škubeme, nikdy nepaříme. Oškubanou a vykuchanou zvěř pernatou nevymýváme, pokud ji nebudeme hned kuchyňsky upravovat, nebo mrazit v mrazáku. Pernatá zvěř se zpravidla do láků nenakládá.
Bažant vyžaduje několik dnů k odleženi. Má viset v peří na chladném a vzdušném místě. Starší bažanti, podle počasí l až 2 týdny, mladým stačí dva dny až týden. Věk bažantí zvěře se určuje velmi obtížně. Orientačním znakem u bažantů je ostruha. Staří kohouti mají ostruhy tvrdé, ostře špičaté, ohlazené, poněkud vzhůru zahnuté a dlouhé obvykle přes 10 mm. Mladí kohouti, tj. do jednoho roku, mívají ostruhy kuželovité, tupé, ne tak ohlazené a často dlouhé až 10 mm. Tyto znaky mohou zklamat, zvláště u vyspělých mladých kohoutů ulovených v prosinci. Velmi spolehlivě se však dá rozpoznat letošní bažant od staršího podle tzv. Fabriciova váčku. U bažantích slepic je to vlastně jediný spolehlivý způsob, jak poznat vyspělého mladého ptáka od starého. Fabriciův váček je žláznatý útvar hruškovitého tvaru, umístěný na hřbetní straně uvnitř kloaky. U starších ptáků zaniká. Ve Fabriciově váčku je slepá chodbička, která zeje malým otvorem do kloaky. Podaří-li se nám do tohoto otvoru nenásilně zasunout např. zápalku na délku nejméně 10 mm, jde určitě o ptáka mladšího jednoho roku. U starých bažantů váček buď vůbec nenajdeme, nebo jeho dutina je kratší než 10 mm.
Zrání zvěřiny v kůži a již opracovaná zvěřina:
Kromě zajíce a divokého králíka, se má ostatní srstnatá zvěř okamžitě po odlovu vyvrhnout nebo alespoň řádně „vyvětrat“ (tj. bez porušení vnitřností otevřít řezem břišní dutinou, aby z ní mohly vyprchat plyny) a nechat vychladnout, aby nepodlehla zkáze. Vyvržená zvěř jelenovitá a muflon by měla viset v chladném, dobře větraném prostoru alespoň 3 dny, maximálně však 14 dní. Odležení neboli zrání zvěřiny má probíhat při teplotě 1 až 4°. Leží-li zvěřina příliš dlouho, často již zavání, tj. tuchne, říkáme tomu, že zvěřina je v tuchu. Divoké prase můžeme stáhnout a rozbourat hned. Maso by se ale mělo nechat vychladit alespoň 1 den. Pokud není čas a podmínky k odležení zvěřiny v kůži, zvěřina se musí odležet v mrazáku. V každém případě musí být maso před uložením do mrazáku vychladlé a ztuhlé. Po 3 měsících v mrazáku můžeme mluvit o odleželé zvěřině.
Příprava zajíce ke kuchyňské úpravě:
Pokud máme mladého zajíce, tak je možné jej kuchyňsky zpracovat bez další přípravy. Mladý kus poznáme tak, že u mladého zajíce jde snadno nahoře natrhnout slech. Mladý zajíc bývá také menší a štíhlejší. Pokud jde o starší kus, tak se doporučuje týden ho nechat v chladu viset hlavou dolů v průvanu. Musí být ale zima. Pomýšlíte-li na delší uskladnění v kůži, je jistější zajíce co nejdříve vyvrhnout, břišní dutinu vytřít a teprve potom ho nechat viset ( Pírkem- ocasem uzavřít břišní dutinu).Při stahování a vyvrhování je třeba postupovat opatrně, aby se nepoškodila střeva a u jater pak žluč. A zvlášť pečlivě odstraníme všechen tuk, který není vhodný pro použití a znehodnocuje pokrm. Pak je třeba zajíce řádně vymýt, zvlášť pak postřelená místa, aby se co nejvíce vymáčela krev, jinak by mohl mít pokrm nahořklou chuť. K vymytí břišní dutiny je vhodná okyselená voda octem (1/2vody+1/2octa). Praktičtější je ale zajíce stáhnout, vykuchat, dobře vymýt břišní dutinu, osušit, odstranit tuk a v každém případě odstranit znehodnocené části zvěřiny broky. Zajíce rozdělíme na díly, (přední běhy, zadní běhy, hřbet, předek), dáme do mikrotenového sáčku a uložíme do mrazáku. Ke zmražení se nedoporučuje dávat zakrvavené části zvěřiny. Zvěřina ze zajíce v mrazáku se postupně uleží (2 měsíce a déle).
II. Podle stáří ulovené zvěře: 1-2 roční, 2-4, starší: Zvěřina ze zvěře stáří do 2 let se nemusí nakládat vůbec. Pro vylepšení chutě ji můžeme naložit do různých marinád. Zvěřinu ve stáří 2-4 roky můžeme šetrně naložit. Starší zvěřina pak již vyžaduje naložení do různých mořidel.
III. Podle charakteru zpracování masa - minutková úprava, pečení, vaření, mletá masa: Pro zvěřinu na minutkové úpravy vybíráme především zvěřinu z mladých kusů nebo naloženou ze středně starých kusů zvěře. Obdobně je to s masem na pečení. Starší kusy, zejména ty které jsou cítit nežádoucím pachem vyžadují speciální úpravu zrání. Zvěřina na vaření a mletá masa vyžaduje pouze případnou úpravu na odstranění nežádoucích pachů.
IV. Podle charakteru nakládání zvěřiny: suché a mokré.
Poznámka: Když zpracováváme ulovenou zvěř, můžeme posoudit její stáří a stav. Pokud zvěřinu kupujeme již ve zpracovaném a zpravidla zmraženém stavu, je to horší. Pokud neznáme původ zvěřiny, nezbývá než provést malý test. Kousek zvěřiny oddělíme a vyzkoušíme na pánvi jeho jedlost (je-li tuhá nebo má nežádoucí pach). Pak se rozhodneme, co s ní.
Nakládání do másla:
Máslo rozpustíme, podle druhu receptu přidáme koření nebo usekané bylinky, ale i citronovou šťávu a zalijeme jím odblaněné osolené a okořeněné maso. Vrstvu másla na mase necháme ztuhnout a necháme uležet až 2 dny.
Zrání nasucho v jalovci:
Nahrubo rozdrtíme bobule jalovce a směsí potřeme osušenou zvěřinu. Vložíme do kameninové nádoby, zatížíme a v chladu uložíme na několik dní.
Maso také můžeme celé obalit alobalem. Před úpravou masa setřeme rozdrcený jalovec.
Zrání nasucho v divokém koření:
Směs divokého koření si připravíme z nahrubo utlučeného jalovce, pepře, nového koření, tymiánu a bobkového listu. Tím vším obalíme zvěřinu a uložíme jako v předešlém případě.
Zrání nasucho ve směsi koření:
1-1,2 kg zvěřiny, 2 velké cibule, 1 lžička tymiánu, 1 lžíce posekané petržele, 1 lžíce bazalky, 2 bobkové listy, snítka rozmarýnu, 10 rozdrcených jalovčinek, lžička mletého pepře. Vše promícháme a necháme v chladnu 2-3 dny uležet.
Zrání v kořenové zelenině:
a) Kořenovou zeleninu (celer petržel, mrkev) nakrájíme na kolečka, nebo nastrouháme na hrubém struhadle a přidáme na kolečka nakrájenou cibuli. Na dno kameninové nádoby ( může být plastová miska) dáme vrstvu zeleninové směsi, vložíme maso, přidáme trochu divokého koření a lehce zastříkneme octem (ocet můžeme vynechat). Vrstvíme tak, aby nám při konečné fázi nakládání zakrývala povrch masa zeleninová směs.
Do téhle směsi můžeme nakládat i divoké kachny.
b) Zvěřinu potřeme olejem a pokud určuje recept, tak potáhneme slaninou a proložíme kořenovou zeleninou. Takto připravenou zvěřinu dáme do misky, přiklopíme a necháme uležet v chladu i několik dní. Přitom ji každý den překládáme.
Nakládání do kyselého mléka nebo zakysaného podmáslí:
Odblaněnou zvěřinu zalijeme kyselým mlékem nebo ještě lépe zakysaným podmáslím, zakryjeme poklicí a necháme 2 dny uležet v chladu. Každý den vyměníme mléko a zvěřinu obrátíme. Mléko dále nepoužíváme. Tento způsob je vhodný i na divokou kachnu.
Pokud má zvěřina nežádoucí pach, rozděláme ji na menší díly, obalíme hustě v nakrájené cibuli a necháme uležet 1 den. Pak přidáme zakysané podmáslí, vše promícháme a necháme ležet 2 dny. Po 1 dni vše znovu promícháme. Pokud má zvěřina silnější nežádoucí pach (například prk), cibuli a podmáslí raději během naložení vyměníme.
Cibule odstraňuje nežádoucí pachy ale také žádoucí pachy. Z chuťového hlediska postup nakládání s cibulí doplníme tak, že po obalení masa v cibuli (mělo by se tedy cibule dotýkat) ještě maso obalíme kořenovou zeleninou ( v množství jako je přibližně cibule). Můžeme přidat i rozdrcené divoké koření. Pokud takto zpracováváme zvěřinu na guláš nebo mleté, není třeba k masu přidávat kořenovou zeleninu.
Tento způsob doporučuji zejména na maso na sekanou, nebo guláš. Kostky masa se dobře proleží. Při nakládání masa se musíme rozhodnout, zda předem maso nasolíme. Sůl na jedné straně způsobuje křehnutí masa a pomáhá odstranit pachy, na druhé straně odnímá mase vodu, takže bývá sušší.
Podobně můžeme postupovat u zvěřiny dospělého jezevce.
K většímu zkypření masa se používá někdy i alkohol (nejlépe koňak), kterým se zvlhčuje povrch zvěřiny před tepelnou úpravou.
Jak udělat ze zvěřiny černé maso téměř na minutky:
Zvěřinu z kýty nebo hřbetu kňoura pečlivě odblaníme, odstraníme tuk, nařežeme na silnější plátky, osolíme (sůl můžeme vynechat) a dáme do misky. Cibuli nakrájíme na jemno a hojně maso cibulí obalíme. Maso podle chuti můžeme ještě obalit v nastrouhané nebo jemně pokrájené kořenové zelenině. Necháme vše v misce v chladu uležet 1 den. Po 1 dni přilijeme červené víno, až je maso ponořené, zamícháme a necháme uležet v chladu další 2 dny. Každý den nálev s masem zamícháme. Místo vína můžete vyzkoušet jinou marinádu.
Maso vyjmeme z marinády, oklepeme cibuli popř. kořenovou zeleninu. Cibuli a zeleninu vyhodíme. Další postup už záleží na vás. Maso pak můžeme omýt (ale nemusíme), naklepeme ho osolíme a podle chuti okořeníme. Další postup jsou různé variace úprav plátků
Jiné postupy nakládání černé:
Na černou zvěřinu používáme mořidlo z bílého vína, do něhož přidáme cibuli,celer, mrkev,petržel, pepř, jalovec a hřebíček.
Nevaříme! Maso uložíme do nádoby a posypeme jemně krájenou zeleninou a kořením. Zalijeme vínem. Necháme tři až čtyři dny odležet.
Na kňoura můžeme použít následující postup: Na 1 kg vykostěné a tuku zbavené zvěřiny nastrouháme na hrubém struhadle kořenovou zeleninu ( 1 velká mrkev, 1 velká petržel, ½ celeru), 2 velké cibule nakrájíme na kolečka, pokapeme červeným vínem a promícháme. Touto směsí v mikrotenového sáčku obalíme maso a dáme do mrazáku na 1 měsíc uležet.
Jiné postupy nakládání černé:
Na černou zvěřinu používáme mořidlo z bílého vína, do něhož přidáme cibuli,celer, mrkev,petržel, pepř, jalovec a hřebíček.
Nevaříme! Maso uložíme do nádoby a posypeme jemně krájenou zeleninou a kořením. Zalijeme vínem. Necháme tři až čtyři dny odležet.
Na kňoura můžeme použít následující postup: Na 1 kg vykostěné a tuku zbavené zvěřiny nastrouháme na hrubém struhadle kořenovou zeleninu ( 1 velká mrkev, 1 velká petržel, ½ celeru), 2 velké cibule nakrájíme na kolečka, pokapeme červeným vínem a promícháme. Touto směsí v mikrotenového sáčku obalíme maso a dáme do mrazáku na 1 měsíc uležet.
Poznámka: Někdy se stane, že zvěřina z černé při tepelné úpravě začne být cítit močovinou. Tomu předejdeme pokapáním masa citrónovou šťávou a odležením
MOŘIDLA
Mezi hlavní suroviny patří zelenina, koření, ocet a víno. Tyto mořidla můžeme používat na všechny druhy zvěře, tedy i na pernatou zvěř kromě kachny. Při vaření si dáváme pozor hlavně na poměr k octu. Může se stát, že větší množství octa při kombinaci s vínem nám kyselostí znehodnotí maso (pozor u zajíce!).
Při nakládání zvěřiny do mořidla se vyluhuje mnoho cenných látek, proto ji nenecháváme naloženou příliš dlouho. Mořidlo můžeme taky používat k podlévání při dalších kuchyňských úpravách. Z chuťových důvodů je lépe vyhnout se nakládání zajíce a srnčího. Uvádí se, že doba nakládání zvěřiny v létě je 2-3 dny, v zimě nebo v chladničce i týden. Mořidla se na zvěřinu nalévají vždy vychladlá. Maso v mořidle každý den překládáme. K nakládání zvěřiny používáme kamenné nádoby, nikdy kovové.
Příklady mořidel:
MOŘIDLO S OCTEM I
1/2 litru svařené vody, 1 lžíce 8% octa, 5-6 zrnek nového koření a pepře, 2-3 bobkové listy, 3-4 zrnka jalovce, špetka tymiánu, sůl.
Do nádoby vložíme 1 kg zvěřiny, zvlášť nakrájíme mrkev, petržel, celer, cibuli. Polovinu nasypeme na maso, polovinu zeleniny smícháme s mořidlem a nalijeme na maso. Necháme naložené 1-3 dny, pak maso připravujeme pečením, dušením.
MOŘIDLO S OCTEM II
Na 1-1,5 kg zvěřiny se připraví tento nálev: 3/4 1 vody, 2-3 lžíce 8% octa, 6-8 celých pepřů, 4-6 zrn nového koření, 1 velká lžíce tymiánu (tj. asi 5 g), 1-2 bobkové listy. Dále 60-80g slaniny na protažení a kořenová zelenina: 1 větší celer, 1 větší petržel, 2 mrkve, 2 střední cibule.
Vodu slabě okyselíme octem, přidáme koření, povaříme a dáme vystydnout. Odblaněnou a omytou zvěřinu protáhneme slaninou, osolíme a dáme do kameninové nebo porcelánové nádoby vyložené polovinou pokrájené kořenové zeleniny a cibule. Navrch dáme druhou polovinu připravené pokrájené zeleniny a cibule a zalijeme vychladlým mořidlem. Zatížíme a necháme podle počasí 2-4 dny odležet. Každý den obracíme.
MOŘIDLO S VÍNEM I
Na 1-1,5 kg zvěřiny se připraví tento nálev: 4 dl vody, 4 dl obyčejného červeného nebo bílého vína, 3 bobkové listy, 6-8 celých pepřů, 4-6 zrn nového koření, 2 proužky citrónové kůry (asi z 1/3 citrónu) se svaří a nechá se vychladnout. Dále 60-80 g slaniny na protažení, 1 větší celer, 1 větší petržel, 1 velká cibule, 1 velká mrkev. Odblaněnou zvěřinu protáhneme klínky slaniny, osolíme dáme do kameninové nebo porcelánové nádoby na polovinu pokrájené zeleniny a cibule, druhou polovinu dáme navrch a zalijeme svařeným vychladlým mořidlem. Zatížíme a necháme 2-4 dny odležet. Obden přeložíme.
MOŘIDLO S VÍNEM II
Na 1-1,5 kg zvěřiny si připravíme 1/2 l červeného nebo bílého vína, 2 bobkové listy, 6 celých pepřů, 5 jalovčinek, 1 velkou cibuli, 1 velkou mrkev, 1 střední petržel, 1 větší celer. Očištěnou a omytou zvěřinu protáhneme slaninou a složíme do mísy vyložené polovinou kořenové zeleniny a cibule. Přidáme bobkové listy, pepř a jalovčinky a zalijeme vínem. Zatížíme a necháme v chladu 3-5 dní.
MOŘIDLO S ČERVÉNÝM VÍNEM
2,5 dl červeného vína, 2,5 dl vody, 3 cibule, 1 mrkev, ½ celeru, 1 petržel, ½ citronu, 3 bobkové listy, 6 kuliček jalovce, 12 kuliček nového koření, 1 lžička tymiánu.
Cibule rozkrojíme na osminky, kořenovou zeleninu nakrájíme na kostičky a spolu s ostatními ingrediencemi smícháme a dáme povařit. Přidáme v závěru i nastrouhanou citronovou kůru a šťávu z půlky citronu. Necháme vychladnout a používáme k moření masa.
Zvěřinu z mladých kusů zvěře do mořidel nenakládáme. Použijeme šetrné naložení.
Na minutky doporučuji zmražené maso den předem rozmrazit, lehce naklepat, osolit o promíchat z vytekou šťávou z masa. Maso můžeme podle chuti okořenit. Necháme v chladničce uležet do druhého dne. Vhodné je také naporcovanou zvěřinu naložit do různých marinád.
Způsobů úpravy starších kusů zvěře ke kuchyňskému zpracování zvěřiny je mnoho. Klasická úprava je naložení do různých mořidel obsahující ocet. Tu bych ale použil jako krajní způsob, neboť chuťová kvalita masa octem vždy utrpí.
V zásadě nám u starší zvěřiny vadí, že je bud tuhá a nebo je cítit nežádoucím pachem (prkem, zejména v době páření zvěře). Nežádoucí pachy je asi nejjednodušeji odstranit obalením masa v drobně nakrájené cibuli alespoň 3 dny. Pokud cibuli každý den vyměníme, zvýšíme účinek. Odstranit nežádoucí pachy lze rovněž naložením masa do kyselého mléka, nebo ještě lépe do zakysaného podmáslí. Výměna mléka rovněž zvyšuje účinek naložení. Vhodná je kombinace s předešlým způsobem, t.j. maso naložíme na jeden den do cibule, pak přidáme a zamícháme zakysané podmáslí a necháme uležet další 2 dny. Každý den by se mělo maso v nálevu alespoň jednou zamíchat. Maso vyjmeme z nálevu a lehce opláchneme, abychom odstranili nálev s cibulí. Pokud i to nepomůže, vyzkoušíme postup s octovým lákem. Doporučuji udělat po jednom dni naložení test. Z naloženého maso oddělíme kousek a vyzkoušíme jedlost masa na pánvi.
Změknutí masa napomáhá jeho osolení. Zvěřina přitom ale trochu ztrácí na intenzitě charakteristické chuti zvěřiny, což může být podle okolností výhoda i nevýhoda. Kuchyňská sůl také poněkud odnímá mase vodu (přesněji příměs – chlorid draselný) Zkrácení naložení masa dosáhneme také tím, že maso rozděláme na menší porce, například silné plátky nebo kostky.
1,5 kg cuket bez jader, 1 kg bílých paprik, 50 dkg cibule, 2 lžíce cukru, 2 dkg soli, 2,5 dl oleje, 6 lžic sojové omáčky, 6 lžic worcestrové omáčky, 90 dkg sladkého kečupu, 90 dkg ostrého kečupu.
Cuketu, papriky a cibuli nakrájíme na drobnější kousky, přidáme ostatní ingredience a za stálého míchání povaříme dvacet minut. Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme a sterilujeme deset až patnáct minut při 80 stupních C.